Harry Potter ve filmu
18.12.2008 (kultura)

Minulou sobotu nám televize Prima nabídla čtvrtý díl filmové ságy o Harry Potterovi, čímž završila postupné vysílání první poloviny tohoto velkého filmového eposu. Jelikož lze předpokládat, že nám žádná televize nic víc v tomto směru v dohledné době nepustí, můžeme se uchýlit k malé rekapitulaci.

Všechno začalo prvním dílem nazvaným podle knižní předlohy J. K Rowlingové Harry Potter a kámen mudrců. Dá se bez většího uzardění říct, že tento film je typická pohádka o chudém sirotkovi, kterak k bohatství a slávě přišel a dostalo se mu nabídky vzdělání, o němž se běžným smrtelníkům (alias mudlům) může jen zdát. Poměrně vyjevenému Harrymu sekundují naprosto totálně vyplašený šachista Ron a skvěle teoreticky připravená Hermiona. Byl by div, kdyby tato trojka nakonec nedosáhla úspěchu a neporadila si s poněkud krotkým výskytem lorda Voldemorta, jenž se skrýval pod turbanem profesora obrany proti černé magii Quirella jako naprosto nemožný parazit. Výkony herců odpovídaly podmínkám, děti se jistě ve svých rolích vyřádily a dospělí mohli zavzpomínat na svá ranná léta. Speciální efekty se mi jevily taky jako uspokojivé, zápas ve famfrpálu měl švih, o krásném parním vlaku, který studenty vezl do školy, ani o výpravném bradavickém hradu ani nemluvě.

Druhý díl Harry Potter a tajemná komnata se již tvářil seriózněji, ale stále jej lze označit za poměrně krotkou pohádku. Roli deus ex machina zahrálo tentokrát kouzelné létající auto, nikdo neumřel, drobné potíže způsobené zkameněním (jež postihly jednu kočku a pár studentů včetně Hermiony) bylo možno vyřešit pomocí (mimochodem skvěle ječící) mandragory, i ta Ronova sestřička Ginny nakonec svoje neprozřetelné podlehnutí vlivu deníku Toma Rudla (alias Voldemorta) přestála, jelikož Harry ve stylu rytíře Bajaji tak dlouho bodal bazilíška mečem, až ho úplně ubodal. Závěrečné bodnutí bazilíškovým zubem do Tomova deníku opět odeslalo pana černokněžníka, jehož jméno se nevyslovuje, do říše snů (těch věčných, i když v jeho případě...). Dětští herci se mi opět celkem líbili, z dospělých asi nejvíce představitel Brumbála, pro něhož to, jestli se nepletu, byla jeho poslední role ve světě smrtelníků. Taky představitel hrdinného podvodníka a spisovatele Lockharta, jenž nastoupil na silně fluktuantní místo profesora boje proti černé magii, si celkem s rolí poradil, ať už šlo o jeho pózu všeznalého hrdiny, tak naprostého pitomce po zapůsobení reverzního efektu Ronovy zlomené hůlky.

A pak bylo všechno jinak (jestli se nepletu, tak i na místě režiséra). Třetí díl Harry Potter a vězeň z Azkabanu se mi jevil o dost temnější a strašidelnější. Dalo by se říci, že jsme postoupili z pohádky do lehce hororového příběhu. Je s podivem, že kouzelnická veřejnost používá na obranu proti svým zlotřilým soudruhům taková monstra, jako jsou mozkomoři. Divákům v kině jen zamrazí, pokud to beru z pohledu Harryho a jeho přátel, vůbec se nedivím, že jsou z těchto stvoření (či snad lépe nestvůr) na mrtvici. V tomto dílu se začínáme více nořit do minulosti, objevují se přátelé Harryho rodičů, z nichž někteří neměli zrovna nejčistší úmysly. Herci hrají trošku volněji, méně se nosí hábity, více vidíme studenty v civilu a Emma Watsonová pozbyla části svých roztomilých lokýnek. Místo toho poznáváme Prasinky a dozvíme se více o zvěromázích a lykantropech. Hlavní padouch Sirius Black nakonec padouchem vůbec není, jeho záchrana časem cestujícím Harrym je až přízračná. Naprosto úchvatný je hypogryf Klofan, kterého hrdinové zachrání před nesmyslnou popravou nařízenou na popud pana Lucia Malfoye. Humornou stránku podtrhuje Hermiona, která si pořídila kouzelnický stroj času, aby stihla co nejvíce přednášek. Prostě šprtka jako hrom. Jenže nebýt této šprtky...

No a dostáváme se k dílu čtvrtému, který se skrývá pod názvem Harry Potter a ohnivý pohár. Tady už veškerá pohádkovost zmizela, máme hororový příběh jako vyšitý. Začíná to už Harryho snem, chvilka s příchodem rozšafných francouzských studentek z Krásnohůlek nemůže napětí na delší dobu oddálit. Harry se působením doposud neznámého kouzla stane čtvrtým, tedy nadpočetným, soutěžícím o starobylý pohár tří škol. Jelikož mezitím začali řádit Voldemortovi příznivci smrtijedi, je o "zábavu" postaráno. Film má několik základních rysů, kterými se liší od dílů předchozích. Především jde o to, že se studenti dopracovali do puberty, přičemž jejich herečtí představitelé ve skutečnosti zestárli ještě více, takže není divu, že Ron připomíná novodobého člena Beatles a Hermiona pohlednou mladou slečnu, jejíž vlasy jsou (bohužel) už téměř úplně rovné. Voldemort konečně povstává a není zlikvidován, naopak od konečné likvidace nemá daleko sám Harry. A přichází první skutečná smrt kladného hrdiny. Zatím se sice jedná pouze o podružnou postavu Cedrica Diggoryho, ale jak znalci vědí, bude hůř. Harry nakonec přežije a soutěž vyhraje, jeho vítězství má ale poněkud trpkou příchuť. Navíc nastává situace tak typická pro náš kapitalismus divoké soutěže - nelze věřit nikomu. Ten, kdo má o Harryho bezpečnost pečovat - tedy aktuální profesor boje proti černé magii Alastor Moody, je ve skutečnosti mnoholičným lektvarem změněný smrtijed a vrah.

Možná vám předchozí čtyři odstavce moc neřekly. Uznávám, že pojmout polovinu (poslední díl knižní předlohy bude mít ve filmové mutaci dvě části) ságy v jediné recenzi (byť podpořenou odkazy do Wikipedie) není asi zrovna nejšťastnější. Kdo Harryho příběh znají, možná si z mého blábolení něco vezmou, ti ostatní můžou být víc zmateni než informováni. Uznávám, že asi nejsem ten správný divák, který by měl slavnou ságu hodnotit. Pokusím se to ale napravit. Pořídil jsem si všech sedm dílů v knižní podobě a pokusím se je ze studijních důvodů přečíst. O svých poznatcích vás potom budu informovat. Zatím ale budete muset počkat, protože právě louskám Husitskou trilogii pana Sapkowského, což je o něco dospělejší čtení o čarodějích...

Další zdroje:

Zpět


[ Hlavní stránka | Mapa stránek | Procházka životem | Zájmy | Internet | Odkazy | Copyright | Mail ]